14. prosince 2003 – Pilotní tříměsíční cestovní/pracovní cesta na MEXIKO
Takže, jak možná někteří víte, asi před půl rokem jsem dostal super velký překladatelský projekt, který mi umožnil uskutečnit spoustu snů, které mi v posledních letech bublaly v hlavě.
Uvízl jsem v tom Praha, pečující o své dítě (moje podnikání) za posledních více než deset let, dokud mi technologie a okolnosti konečně neposkytly dostatečnou flexibilitu, abych si mohl vzít svou práci na cesty.
Jednu neděli jsem při kempování ležel ve stanu a přemýšlel o tom, že si budu muset udělat řidičák na svou nadcházející cestu kolem světa. Vzhledem k tomu, že jeho získání stojí mezi 250 a 750 USD Česká Republika, napadlo mě, že bych za ty peníze mohl odletět na Vánoce do Kanady (poprvé mimo evropský kontinent od té doby, co jsem sem před více než jedenácti lety přijel) a nechat si tam obnovit řidičský průkaz. Když tam budu, mohu si také nakoupit spoustu počítačového hardwaru na cestu kolem světa, ušetřit spoustu peněz a otevřít si pár nutně potřebných bankovních účtů v USA a Kanadě. A protože mým cílem je být nakonec na silnici, mohl bych to také udělat na zkušební provoz.
Takže jsem vyčerpal svou otevřenou letenku a koupil jsem si let do Calgary na 12. prosince, abych o tři měsíce později odletěl zpět do Prahy z LA.
Poté jsem se dva týdny snažil připravit: přeměnit svůj počítač na webový server, abych mohl na dálku stahovat důležité soubory, nastavit nový web pro přenos souborů atd. a v podstatě všechny další přípravy nezbytné k tomu, abych mohl provozovat své podnikání. efektivně na cestách.
Také jsem měla plné ruce práce s nastavením počítače mého dítěte, aby mě nezmeškal, až budu pryč, a aby měl u sebe internet, aby mi mohl napsat, kdyby se něco pokazilo.
Poslední den byl zaneprázdněný stěhováním nového počítače k němu domů, přípravami na poslední chvíli a pak se šlo hrát s kapelou mého kamaráda jako taková párty, než odejdu. Popíjel jsem až kolem půlnoci a pak jsem se vrátil ke mně, abych začal věci natahovat: dělat tak důležité věci, jako je mytí podlahy, leštění kytar, zírání na své želvy…
3:00 se převalily a napadlo mě, že si dám 50 minut odložení s tím, že zbytek bych měl zvládnout pěkně od 4:00 (letadlo odlétá v 9:30, takže jsem potřeboval být na letišti kolem 7:30).
Šel jsem tedy spát na gauč s mobilem přímo u hlavy. Několikrát jsem potvrdil nastavení budíku, aby nedošlo k omylu (stále jsem byl spíše opilý), a budík jsem si důsledně nastavil v hlavě, jelikož v důležitých časech, jako je tato, gadgetům tolik nevěřím.
Přesto se zdá, že jsem zapomněl vypnout tlačítko ztlumení na svém telefonu a probudil jsem se zděšeně v 6:53.
Tak jsem běžel k plechovce, vzal si vysokotlakou sračku, uklidil zbytek nepořádku v bytě, začal balit a asi za 35 minut se mi podařilo dostat se ze dveří, kde už na mě čekal taxík a vyrazil bylo to na letiště.
Spíše obézní Cikán taxikář vypadal docela uvolněně a ani vzdáleně se nezajímal o pokutu za překročení rychlosti. Jemně jsem mu naznačil svou těžkou situaci, protože jsem si všiml, že jel ještě pomaleji než okolní provoz. Zeptal se mě, kdy mi odlétá letadlo. Řekl jsem mu, že jsem byl mnohokrát informován, že bych tam měl být o dvě hodiny dříve na mezinárodní lety. Zasmál se a řekl mi, ať se tím netrápím.
Dobře, tak jsem si prošel své věci, abych zjistil, jestli jsem něco nepřehlédl. Zíral jsem na svou letenku dobrých pět minut, než jsem si uvědomil, že mám odletět 11., tedy včera!!! (Vždy si vše potvrďte sami a nevěřte například rezervačnímu agentovi.)
tak co mám dělat? Vrátit se ke mně a změnit termín? Jen jel dál a ani v nejmenším si z toho nedělal starosti.
Přemýšlel jsem, jak to bude dvakrát drahý a směšně zbytečný pohon kabinou, a začal jsem lámat hlavu a hledat řešení.
„Mohu si půjčit tvůj mobil? Zaplatím ti za hovor. Možná bych teď mohl změnit termín." (Nevzal jsem si s sebou telefon, protože by nefungoval v severoamerickém systému.)
"Promiň, mám jen pět korun." (obrázky)
Hmm, mám volat z telefonní budky? Pak jsem si vzpomněl, že jsem si s sebou přinesl své MDA, což je kapesní počítač/PDA a mobil v jednom (vzal jsem si ho s sebou na četbu do letadla). Tak jsem z toho zavolal a podařilo se mi přeplánovat, odjezd ten den v 9:30, pokuta 3,000 Kč za přeplánování.
Ke stánku jsem přišel v 8:20.
Nastal čas zaplatit pokutu, ale řekla, že mi nevezme mou elektronovou kartu Visa. Vytáhl jsem tedy svou novou offshore kreditní kartu Lloyds (offshore účet zřízený tak, aby úřady nebraly všechny moje zisky z mého krásného velkého projektu, který jsem dostal dokončený). Ale teprve před dvěma dny moje zákaznice řekla, že mi poslala první várku peněz na účet. Téměř dva týdny jsem jí připomínal, že bych chtěl finanční zajištění mých cestovních plánů. Někdy ji považuji za svou druhou mámu. Napsal bych jí, že jsem zaplatil spoustu překladatelů, že mi docházejí peníze, a jestli by byla tak laskavá a poslala mi dalších 30,000 50,000 babek. O dvě hodiny později odepsala a řekla: "Právě jsem ti poslala 10 00." Který by pak, překvapivě, přistál na mém účtu druhý den ráno kolem XNUMX:XNUMX. Podal jsem tedy paní z kabinky tuto druhou kartu, ona ji vložila do svého přístroje a pak jsem se díval a čekal, jestli na účtu skutečně jsou nějaké peníze.
Žádný problém. Díky mami.
Prošel jsem různými stánky. Pokladník se na mě podívá Česká Republika pas, listovala každou stránkou, pečlivě si ji prohlížela, až se mě nakonec zeptala: "Máš cestovní vízum?" Vytáhl jsem svůj kanadský pas. Myslím, že ani neotevřela a řekla, že můžu jít. Dobře, kanadský pas tentokrát dobrý.
Pak tu byl hraničář před vstupem do mezinárodního letového prostoru. Tak jsem si řekl, že mu zjednoduším situaci a předám mu hned kanadský pas. Ten jsem si ale musel nechat nedávno obnovit, takže v něm nebyly žádné hraniční známky. Podívá se na mě: "Tak jak jsi se sem sakra vůbec dostal, hyperprostor?" Podal jsem mu svou Česká Republika cestovní pas. "Český pas pro překročení hranice, kanadský pas po té figuríně." O krok blíže.
Pak je to přes luxusní rentgenové přístroje, detektory kovů a eskadru ochranky. Vyprázdnil jsem si kapsy, dal na opasek videokameru, digitální fotoaparát, notebook MAC, notebook PC a batoh a prošel jsem na druhou stranu, abych to sebral. Všechno bylo v pořádku, ale chlápek u rentgenu vypadal, že má problém s jednou maličkostí. Ukázal na podnos se všemi mými kapesními věcmi a řekl: "To je tvoje?"
Můj malý kempingový nůž, ten, který je asi dva palce dlouhý, s insy binsy čepelí, pilníkem na nehty/šroubovákem, insy binsy nůžkami, pinzetou a párátkem, byl „příliš nebezpečný“ a měl jsem tento předmět nechat za sebou. Neumím si představit, jak by někdo mohl převzít letadlo a nasměrovat ho do nějakých věží s tímto malým zařízením. Dokonce mi byla vyprávěna historka, jak měl někdo problém s nůžkami na nehty!!!
Dobře, tak tady je můj kempingový nůž. Jedu na svůj dosud největší kempingový výlet a ztratil jsem svůj kempingový nůž.
V letadle do Frankfurtu a pak na dlouhý let přes rybník do Calgary.
Viděl jsem dva filmy a pak jsem se otočil doprava a podíval se z okna. Pamatuji si, jak mi přítel ten večer před odjezdem řekl, jak je hezké, že se čas ve skutečnosti nemění, když letíte na západ přes oceán. Skutečný. Odjížděl jsem v 15:15 a přijížděl v 16:00 do Calgary. Ale proč byla venku proboha tma? Nad oceánem se vznášel téměř úplněk a jeho odraz se vlnil přes vlny směrem k letadlu. Pak mě napadlo, že letíme nad severní polokoulí a že slunce musí být vlevo. Podíval jsem se doleva a byl to horizont délky něčeho, co vypadalo jako fantastický západ slunce. Pak jsem vzhlédl na televizní obrazovce a ta ukazovala naši pozici nad Baffinovým ostrovem. Byl jsem zpátky v Kanadě a byl to opravdu bublinkový pocit.
Pěkné místo pro vánoční večeři.
Vjel do Calgary a vyrazil na párty do práce mého přítele.
Bylo příjemné být zpět v zemi, kde se lidé přirozeně usmívají a mají k vám přátelské sklony. Pivo bylo v pořádku, i když drahé (samozřejmě relativně vzato), a podařilo se nám být svědky dvou rvaček ve dvou oddělených barech – něco, co jsem za dekádu, kterou jsem žil v Praze, zažil jen zřídka. Asi kontinent s červeným krkem.
Následujících pár dní jsme strávili nákupem potřebného hardwaru (WiFi karta, anténa, mobil pro Severní Ameriku), koupit ojetý vůz, udělat si řidičák (pro který možná budu muset dělat typické kecy papírování a předstírat, že se chci stát obyvatelem Alberty), pojištění a všechny možné další věci a dopřát si dobroty, které jsem tak dlouho postrádal: A&W burger s kořenovým pivem, tlustý šťavnatý burger s hranolky a omáčkou, starý sýr čedar, FAKT! pizza... znáte ten příběh.
Doufám, že tu zůstanu do čtvrtka (dnes je neděle) a pak vyrazím do Vancouveru včas na Vánoce s maminkou (číslo jedna). Ale nemyslím si, že jí dám své mobilní číslo, jakmile ho dostanu. Už den před odletem mi telefonovala do Prahy a říkala mi, abych před nástupem do letadla snědl hodně echanecie a vitamínu C, protože tam všichni čmuchají a je to „naprosto hrozné“, udělat si sendvič, protože jídlo v letadle je hrozné, a, ach ano, "Nezapomeň si otřít zadek syna." Vidím, k čemu směřuji. Pak následovala dlouhá řeč, jak bych se neměl ODVAŽOVAT koupit si auto a jet z Calgary do Vancouveru, protože průsmyk Rocky Mountain je zrádný a protože ten úsek dálnice je vážný zabiják. Vlastně se to potvrdilo, když jsme tady, se spoustou barevných příběhů kamionů hromadících se v příkopu. Ale hej, žiješ jen jednou a já chci prožít dobrodružství!!
Takže mě čeká spousta příprav. Pořád musím dávat nějaké inzeráty na mládežnické ubytovny a univerzity a hledat řidiče, který by jel se mnou. Můj plán (stejně jako u mé super cesty kolem světa) je nechat někoho řídit, když budu pracovat. Můžu občas řídit, protože rád řídím, ale musím dál pracovat. Tak doufám, že moje jízda po horách bude příjemná a pohodová. Žádný spěch. Určitě nechci, aby mi moje máma volala právě ve chvíli, kdy se snažím vyjednat nebezpečnou propustku a stresovat mě všemi svými starostmi. Ale těším se, až se dostanu do teplejšího počasí, abych mohl kempovat ve svém kombíku, nebo co si vezmu.
No kámo, do příště mi držte palce a doufám, že nafotím spoustu glazovaných Skalistých hor!!
Jestli chcete, můžete si přečíst to naprosté peklo, kterým jsem si musela projít, abych si udělala řidičák a všechny ty papíry a zařizování satelitního internetu přes mobil, dodávku, přejezd hranic (což jsem předpokládal, že bude nejjednodušší na světě, jako kanadský přechod do USA), jste vítejte a odtud odkazuje na další stránku v kapitole, i když je to poněkud frustrující čtení. Ale ouha, pokud chcete něčeho dosáhnout, někdy je prostě potřeba být vytrvalý a přizpůsobivý. Alespoň dobré cvičení pro tento jednoduchý pilotní výlet!
 |
 |
 |
Provozujeme rodinný provoz soukromé vlastní výlety lodí v krásné oblasti Palawan, a rádi pomůžeme cestovatelům s jejich plány přes Filipíny, protože jsme toho sami hodně procestovali a plánujeme to celé navštívit. Tyto stránky v této sekci pokrývají mé různé samostatné cesty po Evropě, než jsem potkal svou ženu.