Několik důležitých vylepšení během tohoto období. Obrovským zádrhelem horské internetové kavárny bylo, že trvalo půl hodiny, než jsem dostatečně vychladl a pot mi přestal stékat po pažích, abych mohl začít pracovat na počítači. Bylo skoro bezvětří, mouchy mi neúnavně lechtaly po kůži a nenašel jsem moc pohodlnou polohu – ale výhled byl pěkný.
Jednoho dne mě napadlo, že by stálo za to projít tu půlhodinu navíc na druhou stranu ostrova, sednout si do stínu pod mohutný strom a ponořit se do oceánu, kdykoli se mi zachce. A byl tam bonus navíc – po cestě jsem objevil napůl slušný obchod, který skutečně prodával pivo. To samozřejmě vyžadovalo civilizovanou zastávku na mých každodenních výletech a podařilo se mi spřátelit se s majitelem, který mi dal jídlo zdarma a souhlasil s dodáním zboží do mého kempu za rozumnou cenu.
Nová internetová lokalita na druhé straně ostrova, i když nyní 55 minut chůze.
Čeští hosté si užívají chladivé koupání v popředí, kde je nejlepší šnorchlování.
Mezitím se zdá, že moje solární nastavení zaujalo některé lidi natolik, že si koupili vlastní systém od obchodního cestujícího. S leasingovými splátkami to vlastně vychází na stejnou cenu jako já, ale s mnohem méně než poloviční kapacitou. Vyžádejte si majetek svého souseda. Domovníkova žena přišla k mým prvním dvěma hostům prosit o půjčku tisíc peso na počáteční zálohu. Vysvětlil jsem, že moji hosté zůstanou jen pár dní, ale ona si mě nevšímala a dál na ně zírala typickým, ubohým filipínským žebráním, nataženou rukou a zvednutou vzhůru. Půjčil jsem jí peníze a poslal ji na cestu, ale to v kombinaci s tím, že jejich prase sežralo všechno moje úsilí při stavbě kompostové hromady, jejich malý hýčkaný pes si vyměňoval dlouhé a hlasité rozhovory s místní ropuchou a gekonem v obscénních nočních hodinách, jejich prádlo se často roztahovalo a sušilo mezi několika kokosovými palmami a jejich občasná krvavá sklizeň při lovu dynamitových tyčí mě přesvědčila, že budou muset jít. Majitel souhlasil. Žijí zdarma mimo pevninu, snědí také všechny kokosové ořechy, které bych místo toho rád prodal hostům, a zbytky pálí se spadlými kokosovými větvemi, které bych si rád rezervoval pro naše večerní táboráky. Naštěstí má majitel na stejném úseku pláže další nemovitost, takže je dobře, že se jejich odjezd dal do pohybu.
Jeden z místních, který rád občas přijde a pomůže zdarma. Zde ruční sběr
pěkné barevné kameny a mušle, které lemují cesty k nemovitosti.
Elegantní řešení, jak je dostat z pláže (obrázek níže).
Ale ne dříve, než úspěšně otestuji důležitý nákup, který má být zaslán z Německa – vysoce výkonný router mobilního signálu, který dokáže vysílat vysokorychlostní internet po celém táboře. Přechod internetové kavárny do chladných vod byl velmi vítaný, ale stojí mě to hodinu na každý úsek cesty, nemluvě o všech pivech, která nakonec vypiju v obchodě na půli cesty.
Jako obvykle hrála v mých záležitostech svou vůdčí ruku synchronicita. Když jsem před zahájením tohoto projektu bydlel v majitelově hotelu, začal jsem spát na matraci na balkoně, protože jsem se probudil v posteli nasáklé potem poté, co se vesnický dieselový generátor o půlnoci vypnul a ventilátor už nefungoval. fungovalo. Matrace na balkóně byla elegantní řešení, ale po třech dnech se můj notebook nechtěl ráno probudit ze spánku. Domnívám se, že jeho ponechání na betonové podlaze balkónu po shlédnutí filmu v noci mohlo způsobit vnitřní kondenzaci v časných, chladnějších ranních hodinách. Naštěstí se probudil poté, co si s ním půl hodiny pohrával, a těsně předtím, než jsem se chystal zahodit veškeré šmrncovní snahy odvézt vysokorychlostní člun na ostrov na severu, abych ho mohl opravit a dokončit práci, ve které jsem už byl. zavázal se. Po nějakém průzkumu jsem dospěl k závěru, že jeden z mnoha senzorů selhal, když Apple naložil zařízení přes palubu ve snaze vyhnout se nuceným opravám v rámci záruky. Takže teď musím každé ráno před začátkem práce nechat notebook asi deset minut na slunci. Nebo když není slunce, tak ho držte nad ohněm nebo plynovým sporákem.
Můj telefon se také začal chovat a přestal úplně fungovat, což mě přinutilo pokročit s plánem jet lodí do Coronu a poté do Manily, kde bych udělal velký nákup a prodloužil si vízum na celých šest měsíců. Pokud bude napájecí přijímač fungovat, budu mít vysokorychlostní internet v kempu a budu moci zůstat na místě půl roku. Bez internetu v táboře musím každý den obejít půlku ostrova a vyžadovat služby domovníkovy rodiny, aby mi hlídali vybavení, když jsem pryč.
Mezitím se majitel zmínil, že kolem této doby pojede svou lodí do Manily, aby tam dodal měsíční zásoby sušených kešu a olihní. Budu se tedy moci vrátit s ním se svým vydatným nákupním nákladem a už jsem našel hostitele couchsurfingu, kde budu moci zůstat zdarma.
Navíc se zdá, že majitel (Ben) se o projekt stále více zajímá, protože vidí veškerou práci, kterou jsem dosud vykonal, a nabídl mi, že najme tesaře, aby urychlil stavbu první chaty. I to bude rozhodující pro zvýšení mé úrovně pohodlí, protože dobrovolníci a já jsme byli nuceni odejít do našich stanů nebo bobovat v oceánu během deštivých časů. Velkým zlepšením bude mít suché místo na vysedávání a prostornou půdu pro vlastní pokoj spolu s vysokorychlostním internetem v kempu. Nemluvě o tom, že na pár místech vítr přes noc zesílil tak, že mi prakticky rozbil stan. Téměř celá se zhroutila, když jsem se rukama zběsile tlačila na zeď obrácenou k větru a voda kapala všude kolem mě. Koupil jsem si novou plachtu na stan plnou vybavení a z té předchozí, kterou noční vichřice prakticky roztrhaly na nitky, jsem postavil větrnou bariéru a ochranu stanu. Ale kvůli tomu je teď zalézání do stanu docela nepohodlné a nepohodlné a zatahovat při tom spoustu písku. Nebo jsou písečné mouchy otravné, lezou přes obrazovku do mého stanu, zatímco jsou přitahovány světlem na čtení nebo světlem z monitoru počítače při sledování filmu, skáčou z klávesnice na filmové plátno a nutí mě rozmazávat monitor, když mačkám je mým palcem.
Mnoho faktorů výrazně tlumí úroveň pohodlí, ale dobrovolník Ozzie by měl dorazit nedlouho poté, co se vrátím a přinesu s sebou první kiteboard, takže věci vypadají nahoru!
Cesty docházely, a tak se začaly přesouvat kameny na pláži jako hranice sem.
Protože je tam TAK mnoho kamenů, rozhodl jsem se je zahrabat hluboko do písku.
Ale po odstranění všeho toho písku, kam ho dát?
Co takhle na cestičce mezi kameny, aby to bylo nadýchané a jemné!?
Líbí se mi, jak mě to všechno zatím nestojí absolutně nic.
Nakonec chcete rozmnožit místní květiny tak, aby lemovaly všechny cesty a zaplnily pozemek.
Sazenice pro množení začal český dobrovolník, který použil tlející zbytky staré kokosové palmy jako půdu a nařezané zbytky některých z mnoha plastových lahví, které posypaly sousední pozemek.
Český dobrovolník pěstující 1l láhev místního piva při oslavě narozenin města na nedalekém ostrově.
První dobrovolníci, portugalský pár, který se připravuje na večeři.
Můj stan během první velké bouřky přes noc příliš nevydržel. Musel jsem dlaněmi tlačit na přední část a přitom jsem se bál, že se tyče utrhnou a ze střechy na mě bude kapat voda.
Plachta přes druhý stan s vybavením se uvolnila a málem se roztrhla na kusy.
Koupil jsem větší plachtu na stan s vybavením a přemístil jsem roztrhanou plachtu jako ochranu přes můj vlastní stan.
Nákupy stavebního materiálu a vybavení v Manile. Mému hostiteli couchsurfingu se nelíbilo, že chodím po městě bos a tahám své špinavé nohy do jeho nedotčeného čistého domu, a půjčil mi své bílé ponožky, protože to bolelo nosit sandály kvůli všem infekcím na nohou od kousnutí písečnou mouškou.
Jedním z hlavních úspěchů v Manile je šestiměsíční prodloužení víz.
Teď se mohu připoutat v zákopech a začít dlouhý úsek seriózní stavby!
Další: Party v Manile, Ozzie přináší 2 kiteboardy Zpět na Obsah |
Domů » Palawan » Patoyo »
Provozujeme rodinný provoz soukromé vlastní výlety lodí v krásné oblasti Palawan, a rádi pomůžeme cestovatelům s jejich plány po celé zemi, protože jsme toho sami hodně procestovali a plánujeme to celé navštívit.